Pohled na Downtown od jihovýchodu

5. Calgary – město krav, strak a kojotů I.

Jak už nadpis napovídá, budu dnes psát o městě a jeho obyvatelích. Téma jsem rozdělil na dva články, každý bude obsahovat informace jak o městě Calgary, tak o lidech zde. Výčet zvířat v nadpisu článku jsem vybral záměrně a nic nevypovídá o Kanaďanech (a na fotce výše to jsou rackové). Pouze má za úkol přitáhnout na blog čtenáře (podobné praktiky hysterických nadpisů používají i vyhlášené zpravodajské portály, např. novinky.cz …), nicméně o zvířátkách ve městě bude taky řeč.

Veřejný bazének pro děti v centru města

Veřejný bazének pro děti v centru města

První co vás na Calgary zaujme je snadná orientace, přestože město je dosti rozlehlé a všude to vypadá podobně. Celé město je rozděleno na čtyři základní části North East, South East, South West a North West a osy rozdělující tyto části se kříží v Downtown (centrum), který tvoří pomyslný střed města (viz. obr. níže). Ze severu na jich se táhnou cesty zvané Street a z východu na západ jsou to cesty zvané Avenue. Obojí je číslováno od jedničky dál (první Avenue, druhá Avenue, dvacátáosmá..). Základní osy z obrázku přibližně znázorňují nulté Str a Ave (kříží se v centru) od kterých začíná číslování. Street se dělí na východní (vpravo od nulté street) a západní (vlevo od nulté street). Stejně tak Avenue, které jsou severní (nahoru od středu) a jižní (dolů od středu). Je tedy třeba vědět o jakém části (NE, SE, SW, NW) je řeč. Když se chcete s někým sejít, stačí sdělit např. souřadnice „na rohu“ Ave a Str a část města. Tedy např. 26 Ave a 18 Str SW. Teď víte, že máte hledat v části města South West (jihozápad) a najdete si akorát příslušnou Avenue a Street (bez označení SW jinak najdete tuto kombinaci Ave a Str celkem čtyřikrát). V podstatě každá křižovatka má cedule s označením čísla Ave a Str, takže i pokud nemáte mapu, stačí znát souřadnice a místo najdete.  Křížovatky (tedy křížení silnic Ave a Str)  jsou cca každých 100 – 150 m, takže stačí ujít tuto vzdálenost a hned víte, kde se nacházíte). Avenue a Street tvoří víceméně pravidelnou síť s jasně danými „souřadnicemi“.

Jednotlivé části města NE, SE, SW a NW jsou rozděleny nultou Ave a Str

Jednotlivé části města NE, SE, SW a NW jsou rozděleny nultou Ave a Str

Samozřejmě s tím jak roste město, tato pravidelnost směrem k okrajím města postupně zaniká a ulice již nebývají číslovaný, ale standardně pojmenovány a nejsou stavěny v pravém úhlu. Další pomůcká jednoduché orientace je, že mrakodrapy v Downtownu jsou viditelné téměř ze všech částí Calagary,takže zrhuba víte, kde se právě pohybujete.
Pokud jste ještě neviděli severoamerické město, tak se vám bude líbit Downtown. Procházet se kolem obřích mrakodrapů, které při špatném počasí mizí v mracích, je fakt super pocit. Obrovské skleněné budovy se zrcadlí jedna v druhé. Je to takové… ohromující. Pro mě, jako synka ze vsi, je Downtown ta největší atrakce v Calgary. Oblast s mrakodrapy přitom není velká (cca 2 x 1 km). V Downtownu v mrakodrapech sidlí stovky významných severoamerických firem zejména z oblasti telekomunikací, energie a ropného průmyslu. V přízemních částech mrakodrapů jsou banky, restaurace a obchodní centra. V pracovních dnech je tu přecpáno lidmi, o víkendech je tu relativní mrtvo, ale i v noci bezpečno.

Calgary Downtown - pohled od severu.

Calgary Downtown – pohled od severu.

Mezinárdní Food Festival v Downtown.

Mezinárdní Food Festival v Downtown.

V Downtown se pořád staví, hlavně směrem k nebi

V Downtown se pořád staví, hlavně směrem k nebi

Pojďme si chvíli povídat o Kanaďanech (respektive o obyvatelích Calgary). Calgary (a Kanada obecně) je multi-kulti město a potkáte tady všechny rasy a barvy světa. Aktuální statistiky složení obyvatelstva uvádějí podezřele nízká čísla asiatů (a Indů). Když totiž ráno jedu vláčkem do práce, mám pocit, že sedím v shanghajském speed-high train. Všude asiati. Možná jich přeci jen v Calgary je více než v jiných kanadských městech, protože přistěhovalci sem jezdí za prací a té je tady nejvíce v celé Kanadě. Majitelé domů, kde bydlím jsou Indové a moji spolubydlící jsou Ind, Afričan (Nigerie) a černoška neznámého původu (ale rozhodně nemluví do telefonu anglicky nebo francouzsky), která se škaredě tváří a nemluví s námi. Kamarádky, které tu mám jsou z Thajska. A běloši, které znám, tak obvykle je tu jejich rodina jednu dvě generace. Potkat Kanaďana s kanadskými kořeny aspoň z dob americké občanské války je zhola nemožné (rodina mého šéfa je tu od 1900, Irové).

Kromě thajských kamarádek je v pozadí vidět kostel.. v Downtownu mezi mrakodrapy

Kromě thajských kamarádek je v pozadí vidět kostel .. v Downtownu mezi mrakodrapy.

Když pominu pestrou směsici barev, tak v základě jsou tu lidi úplně stejní jako u nás. Snad více přátelštější (ale zvláštním způsobem), otevřenější a veselejší (to se není čemu divit, když si tady může každý velmi dobře žít). Rozdíly jsou detailech, které se snažím zachycovat od svého okolí. Chcete ještě více zapadnout a vypadat jako místní? Ostříhejte si vlasy, vytetujte barevné symboly „něčeho“ na paži a kupte boty s ocelovou špičkou! Toto není reklama na nácky. Ale většina mužů má na krátko ostříhané vlasy (skutečně na krátko, ani ty emmo střihy jsem tu pořádně neviděl). Taky jsem si po delší době ostříhal a hned mě v práci chválili, že už nevypadám jako „french“. Tetování má snad každý bílý tady. Samozřejmě barevné tetování. I z řad neplnoletých, (ti ovšem musí do salonu přijít s maminkou, která podepíše souhlas). Ocelové boty jsou v řadě nejen manuálních profesí dané zákonem, takže to tu „všeci“ nosíme. Hned vás zaujme, že hodně lidí jezdí do práce v pracovním oblečení. Ať už autem nebo městskou dopravou. Někteří mají už i pracovní helmy na hlavě. V ČR když někdo vleze v montérkách do tramvaje, tak na něj všichni hloupě zírají. Tady je každému putna v čem jedete. Dokonce jsem viděl několikrát zdravotní sestru jet busem v tom světle modrém hábitu.

Heaven in Alberta.

Heaven in Alberta.

Každý den si dělám „lunch“ a sendviče si dávám do plastové krabičky pěkně na sebe a krabičku mohu použít třeba tisíckrát. Čímž se ovšem liším od ostatních. Všichni kolegové v práci si balí sendviče do takových těch uzavíratelných ZIP plastových sáčků. Každý sendvič, jablko, sladkost.. všechno odděleně. Takže na jeden takový oběd spotřebují třeba pět sáčků. Samozřejmě se sáčky vyhazují. Teď jsem to zrovna viděl v Simpsonech (řada 18, díl 5, 3:44), jak Marge Bártovi balí sendvič (z toho soudím, že celá severní Amerika balí svačiny totožným způsobem). Vůbec, Simpsonovi poměrně věrně ukazují severoamerický život a jednoduše řečeno, tak jak je vykreslen jejich svět, tak to vypadá tady (samozřejmě je seriál dělán s nadsázkou, ale velmi blízkou realitě). V obchdodech se vás hned druhou větou zeptají zda chcete tašku a kolik. Málokdy vidím, že by někdo šel do obchodu s batohem, vlastní taškou či skládací bedýnkou. Občas je u pokladny další obsluhující-balič, který vám hned automaticky ukládá věci do igelitky, což já vždycky odmítám, protože mám batoh a nechci doma mít tisíc tašek. Tak se aspoň snaží zabalit věci do igelitky a strčit mi ji do batohu. Další věc, zámky na dveřích. Určitě znáte scény z amerických filmů, jak lidé otvírají zámek u dveří platební kartou. Tak to je skoro skutečnost. Zámky na dveřích tady jsou mnohdy opravdu jen formalitou.

Opravujeme hřiště na kanadský football.

Opravujeme hřiště na kanadský football.

Když sečeme zeleň, pohybujeme se obvykle i několik set metrů od auta, které je nejen nezamčené, ale i okna jsou stažená dolů. Něco ukrást by bylo otázkou tří vteřin. Přesto nikdo z kolegů nezažil, že by je někdo okradl. Stejně jako kapesní zloději. Když jsem se na ně ptal, udiveně na mě kolegové koukali.. prý není možné, aby mi někdo otevřel batoh a ukradl třeba peněženku. Takových drobných rozdílů a odlišností je spousta. Jinak je Kanada „stejná“ jako u nás a za měsíc jste tu jako doma. Příště budu pokračovat s popisem města a zase hodím páru řádek o lidech.

A tenhle truck (s přívěsem) řídím, prej to je šestilitr nebo jak se to říká..

A tenhle truck (s přívěsem) řídím, prej to je šestilitr nebo jak se to říká..

PS. když se s někým novým cizím začnete bavit, a stává se to často na ulici, vždy se hned díky mé mizerné angličtině ptá, odkud jsem. Dříve jsem odpovídal „from the Czech Republic“, ale kamarád mě naučil odpovídat „from Prague“. Prahu znají víceméně všichni a ví že je v Evropě někde ve středu a je to jedno z nejkrásnějších měst na světě (ač nám, občanům ČR to může znít jakkoli podivně). Oproti tomu už méně lidí ví, kde je Česká Republika. V lepším případě znají „czechoslovakia“ a ví, že leží někde u Ruska. Takže představit se jako Pražák není vůbec na škodu (na rozdíl když toto řeknete třeba v Ostravě 🙂 ), protože část prestiže Prahy přejde i na vaši osobu.

  • Ouvrdzi

    Supr blog, rozhodně v tom pokračuj! Jak si na tom byl s angličtinou než si vycestoval?

    • Zdeněk

      ok, snad s pokračováním vydržím :-)angličtina.. když jsem
      přijel, normálně jsem se domluvil všude, nicméně pokud sem mluvil s
      rodilým mluvčím (ze severní ameriky), tak sem rozuměl málo, pokud začal
      slangem, tak v podstatě nic, ani smysl toho co říká. Teď už pomalu
      pobírám slang, tak vím o čem se třeba chlapi baví, ale nechápu úplně
      vše. Větší problém mám s Indy a Mexikánci. Ti hrozně drmolí. Rozhodně je
      dobré se naučit slovíčka vztahující se k práci, kterou člověk chce
      hledat.. ušetří si tím na začátku spoustu nepříjemných pocitů

  • Pavel Valenta

    taky sem pravidelným čtenářem tohle mě hodně zajímá 🙂 díky

  • Vasa Skarpich

    Caues Zdenal, vidim ze ti to tam jde docela od ruky ta prace. Amerika je super, Kanada musi byt jeste zajimavejsi. Kolikrat kdyz to ctu, tak si vzpomenu na USA, ve spouste veci je to tam stejne. Proste Sev. Amerika. Tomas rikal, ze tam za tebou chce jet, nejradeji bych jel s nim, ale chci jet do Thajska a Kambodze se podivat, toz tak asi… No nic, mej se a cekam na dalsi prispevek.
    S uctou
    Vasek