IMG_20131119_142157

9. Kanada očama Ostravaka

Následující příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné postavy ani události. Jakákoli podobnost se skutečností je pouze náhodná.

 Tuž po dvacati dňach roboty na ojlu mam štyry dni volno. Na hotelu trochu nuda, venku kupa sněha a minus patnast a tak vam aspoň napišu ňake dalši přyhody. Bo sem Ostravak, tak hystorky budu kratke a stručne.

Bojingem do Kanady
Spominam se, že listek do eroplanu sem kupoval přes smarfona v hospodě kajsik v Beskydach. Žral sem gulaš u teho a lopal desitku. Ještě mi chachar ze študent ačenci volal a cosik sme o tem dřyzdali. S Prahy sme letěli takym kostitřasem a sotva mi naleli vina, uš kapytan hlasi přystani. V Mnichově maju fry vifi na rozdil od teho dramatikova havlova letišťa. Tuš hned se hrdě čekuju na forskver. Na ceduli čtu že do Venkuvera letime Bojingem s helmutskyma ajerolinkam, Luftvafe či jaksik tak se to menuje. Taka šikovna robka nas začla svolavat. Mlela cosik po německy a potem anglicky, tuš sem nepobral nic. Ale podle davu venkurevskych duchodcu, keřy naraz valili k přepašce jak by jich vizovy uřednik honil, bylo iste, že možem nastupit do eroplana. V Bojingu bylo sedadel jak v ostravskem cynestaru, sedim v prostředku, zprava ulička, zleva jakasik rodina s malym harantem. Kura, mam tu i svoju televizu. Jak sme byli v luftě, začli po letadle chodit servirky s vozykem a chlastem. Baby pěkne take bavorske rajdy, na mě trochu stare. Tuš na ně huknu haben zy bir? Robka mi hned poda plechovku, takeho maleho gyzda Hajnekana. Radka ani teho českeho patoka Plzňa nemaju tuž se zašklebim jak Bohuš Sobotka na post stinoveho premiera a nakonec beru za vděk co je, ale hned dva kusky bo třetinku mam tak na pět minut roboty. Prvniho filma si pušťam teho hobita. Fajny herec ten Martin Fryman, ma trochu taky gzycht jak muj sused když de před šestu na šichtu. I ti mali pajtaši s fusiskama su povedeni, skorem jak ty sadrove ludry co prodavaju chachaři u hraničniho přechoda v Mikulově. Servirky roznašaju jakesyk žradlo. Řyzek a kobzolovy salat. S plnym břuchem a po sedmi pivach je mi fajně. Ale začinaju jine starosti. Jak se tak rozhližam kolem sebe, divam se že za mnum sedi jakysi Usama. Stary pazgřivec s ručnikem na hlavě a fusiskama jak Krakonoš. Furt stava a chodi nervozně uličkou jak afgansky dobrovolnik. Hned se spominam na ten film „Bojink 747 je v prdeli“ či jak se menuje. Herkul Pojaro tam hral teho teroristu. Akorat oni měli dole v kufru schovaneho Segala a Kurta Rasla a za servirku Helebere. Tuž ti tym cestujicym zachranili řytě. My mame v kufru leda nahradni zuby tych venkurevskych duchodcu a paru mych trenek, kere možu zachraňovat jedině moju řyť. Zahaňam obavy chlastem a nechavam se k pivu nalet ještě dvě decy vina. Štyry razy. Servirka na mě hledi jak haviř na bilu košulu. Po osmi hodinach (?) v luftě konečně přystavame na kanadske pudě a ja se kolibam po schodach dolu. Po svych bo tu žlutu kluzačku, co nam jedna roba ze začatku letu ukazovala na videju, tak tu nevytahli. Chlastat tak vysoko navrchu se asy moc nevyplaca bo mě boli palica jako bych přechrapal pod svinovskyma mostama. Přyště misto chlastu budu radši čitat jaku bichlu.
Ne_ rad__ji knihu_

Za robami do kelgerskeho kluba
Spolubydlici z baraku, taky dvoumetrovy gyzd fasoval prvu vyplatu. Tuž že prej ju musime přelopať, že idem pařyť a že cely večer zatahne. Jak se řyka u nas na vsi: „hlupy kdo nabizi, hlupši kdo nebere“. Hodil sem na sebe jakesyk lepši cumple, pod pažu přejel dežodorantem a valili sme do centra. Na žradlo sme šli do stryp baru. Seděli sme hned v prve  řadě před takym podyjem. Krutily se tam baby oblečene jak je panbu stvořil. Ja sem se věnoval spiš temu kravovemu stejku bo ty roby měly tak třicet kilo i s tum ocelovum tyčkum a jak se po ni furt valaly, vypadaly jak ten věšak na pradlo na Dubině na sidlisku před barakem. Stejk se dal dobře pohryst aby ne, jak furt tu luďě vykladaju že v Albertě maju nejlepši kravy světa. Po žradle sme obešli paru putyk, v každe jen tak pivo dvě. Všude se lopu lahvače. Kultura jak cyp. Po dvuch hodinach obchazeni baru už se mi palica dobře motala a že pry idem do kluba. Tuž před vchodem fronta ludi jak na vyprodejach holicich strojku a mikrovlnek v okeju. Šeci čekali za tum červenum šňurum, jak kajsyk v americkem filmu. Jak sem byl v raži, nechtěl sem tvrdnut v bananove fronte, du kupředku a řykam ochrance, že sem z Ostravy a že chcu vidět mistni dyskoteku. Ten dvumetrovy pazgřivec mě ignoroval a rukum odstrčil dozadku. No to ni teda, muj valečny narod nebude pokořovat žadny jebnuty potomek Rodriga Kortesa. Deru se znova kupředku ale Antony (ten spolubydlici) v tem umi lepši chodit, řyka temu pazgřivcovi, že sem ojl inženyr (cosik jak v Ostravě veduci haviřu) a že sem přyletěl z Evropy. Tuš nas konečně pušťaju a za sebum nechavam frontu ludi složenu ze všech ras světa. Unitřku to bylo jak v Desperadu na Stodolni. Hned sme dali u bara štamprlu jakehosik oranžoveho sajrajtu až se mi pala zamotala jak po řetiskaču. Ale musim řect, že baby tam byly špičkove. Hned se mi lubila jedna taka krasna sněda, co vypadala jak Eržika z Muglinova, co s nami robila ve fabrice, než ju za tyden chytly zada. Tuž ta sněda byla furt nepropustně obležena dalšima babama. Řykam to furt: „největši nepřytel roby je kamaradka“. Po tym oranžovym bazmechtu sem pozbyl strachu a jak šla na hajzel tak sem si tam na ňu počkal. Dali sme se do řeči, hlavně ona začla dřyzdat a byla zaynteresovana, jak se tu řyka. Cosyk mluvila o rodičach, že pry su z Indyje. To je v Asiji. Ja sem držel pysk bo guvno vim kaj je jakasyk Asija. Ovšem po tem mi řekla, že už ma chlopa kereho se bude brat až ji bude devatenast a že ji ho foter vybral jak měla šest. Tuž sem na ňu boraka čučel jak David Rat na flašu vina, v pale mi přeletěly jakesyk myšlenky o dobach Čingischana a valil sem do řytě. Přemistil sem se na druhy konec dyskoteky, lopal pivo z lahve a hlidal si zada bo tam stala jakasyk stara roba a kukala na mě jak mama Ornely na kus dorta. Naras šok jak svina, jakasyk děvucha ve fialovem uplem tryku mi skoči kolem krku a tahne mě do davu, jak se tam třepu ludě v rytmach muzyky. Furt mě tam objima a řve cosyk o jakemsyk deksterovi. Moc obrazu z teho si nepamatuju bo sem měl zrovna alkoholovu špičku ale zato hmat sem měl jak nevidomy bo  ty tvary citim furt v pazurach. Po hodině ta baba kajsyk zmizela. Nic. Davam se na hajzlu lok vody bo pivo nemožu už dal cytět. Antony se u baru opira o jakusyk staru babu, ta už ma beztak třycet. Trochu mi otrnulo a lepši se sustředim na situaci. Je tu vedro jak při vypušťani vysoke pece. Tuž divam se tam na jednu děvuchu v oranžovym kratkym tilku. Jak to děvucha zmerči hned si to odvažně ku mně hasi a tahne mě na parket. Moc neslyšim jeji dřyzdy bo je tu kraval jak na Baniku. Ale jak si ju prohližam s tum taktykum nevidomeho chachara, shledavam ju jako moc krasnu babu. Po parketu sme navštivili jakysyk kut, potem bar, kut, parket a potem asi po hodině… si pro ňu přyšel přytel. Se zadanyma robama mam jakesyk zkušenosti ale totok sem nečekal. Byl sem z něho překvapeny jak Beneš z Mnichovske dohody. Toš cyp jak lampa tam celu dobu seděl, lopal a čuměl na nas. Nic mi neřek jen chytl babu a šel s ni do řytě. Na Stodolni by aspoň byla jakasyk afera a chlopi by se dali aspon trochu do tlamy. Tu su všeci jacysik mirumilovni. Ve dvě nas vyhodili že zaviraju a všeci nadrani vylezali jak haviři z putyky a naskakali do tych velkych aut a valili dom. Antony, se kolebal jak prezident s virozou přy předvaďačce narodnich klenotu, ještě kajsyk zastavil a jednou ranou do rypaka sundal k zemi jekehosyk chachara, co tam doražal na jineho cypa. Krasny večer to byl, ludi družni, poznal sem paru robek akorat rano mi tahlo z kotla jak kdybych cely večer srkal haviřske spluvy.
IMG_20131007_072727

  • tetinka Martinka

    🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 netřeba komentařa. Jen jsem zvědava, co stě robili v tom kutu… a hned 2x ? 😀