IMG_20131016_084923

8. Radosti i trable v životě kanadského geodeta

Dnes se budu věnovat svému novému životnímu stylu v Kanadě, protože dostávám dotazy kde jsem, co dělám, jak to tu vypadá. Nakonec zmíním tu negativní stránku pobytu na severu, kterou je pro mě samota.

Čtyřkolky vozíme všude, je to běžný dopravní prostředek v přírodě

Čtyřkolky vozíme všude, je to běžný dopravní prostředek v přírodě.

Jak jsem zmiňoval dříve, našel jsem si práci v geodetické firmě. Vlastně mě k tomu uvrtali bývalí spolubydlící z našeho domu v Calgary. Skoro každý večer jsme se scházeli v kuchyni a vedli dlouhé interkontinentální diskuze o tom, jak v Kanadě vydělat rychlé peníze. Byla to interkontinentální diskuze, páč jsme svým původem pokryli čtyři kontinenty. Tématem byly nerostné suroviny, protože jeden pracoval a druhý stále pracuje v ropném průmyslu (oil). Takže informace a motivaci jsem získal od nich. Pak jsem našel na netu informace o možnostech v geodézii a bylo rozhodnuto. Dodávám, že v severní Americe se nepoužívá slovo (na rozdíl od evropských zemí) „geodesy“ a je nutno hledat pod heslem geomatics nebo survey. Měl jsem docela štěstí a za týden po odeslání CV jsem měl novou práci jako Survey Assistent nebo též Junior Surveyor. První týden jsem musel absolvovat bezpečnostní kurzy jako První pomoc, H2S (smrdí jako pes..viz. chemie na základce) Alive, ATV (trénink na čtyřkolky), Bear awereness (ochrana před medvědy), Transport of Dangerous Goods a pár dalších. Bezpečnost je tady na prvním místě, furt vyplňujete nějaké formuláře, podepisujete prohlášení o proškolení, každý den vyplňujeme jaké hazardy se při práci objevily (já třeba rád píšu „wildlife“ – divoké zvířata) a jak je eliminujete (nekrmit, nevyrušovat) apod. Všechno se to dělá, protože vláda chce svým občanům zaručit bezpečnost při práci. Tak se to prezentuje. Já si osobně myslím, že to všechno je to pro ochranu firem nikoli zaměstnanců (zákony přeci tvoří velké vlivné korporace..). Když se něco stane, nedostanete z nich nic, protože jste podepsali milión papírů, že budete pracovat bezpečně. Každopádně kurzy byly „fun“ a pár věcí jsem se dozvěděl.

Při vjezdu na lesní cestu si naladíte vysílačku, okouknete reklamy a jedem.

Při vjezdu na lesní cestu si naladíte vysílačku, okouknete reklamy a jedem.

Vzhledem k tomu, že naše firma řeší projekty zejména v ropném průmyslu („oil“), tak se nejedná o práci ve městě, ale firma vás posílá do severních části Alberty. Většinou se jedná o tři týdny v terénu (pracuje se každý den), pak jedete domů na pár dní, obvykle 3 – 5 dní, dle množství práce. Po dvou týdnech školení a měření na stavbě dálnice jsem tedy sbalil krosnu a odletěl pár set kilometrů na sever do města Grande Prairie (GP). Říká se, že GP je typický „rednecks town“ – maloměsto s 56 000 obyvateli (redneck – vidlák). Nicméně já sem taky vidlák, takže mi to tu vyhovuje. Momentálně tady probíhá boom. Díky ropě je zde přemíra pracovních míst v oil, stavebnictví a ve všech službách kolem (doslova na každém fast foodu je cedule (now hiring). K službám asi tolik, co mi řekli kolegové. Jsou prý mizerné, protože když už se někdo naučí stříhat nebo vařit, odejde do velkého města. Bydlím na kraji města v hotelu (ubytování platí firma, stejně jako dostávám bezmála 60 dolarů denně na jídlo). Mám svůj vlastní pokoj v lepší části hotelu (je to double, pro dva) s koupelnou a kuchyňkou. Takže takovou garsonku, kde každé ráno peruánská žena ustele postel, vynese koš a přinese nové ručníky. Taky mi doplní sáčky s horkou čokoládou a popcorn. Vlastně je to nejlepší vlastní bydlení, které jsem kdy měl (samozřejmě kromě svého pokojíčku v domečku u maminky a tatínka). Internet tu není nejlepší, tož jsem omezený se skajpem. Jídlo si kupuju ve Walmartu půl kiláku od hotelu.

Krásný dřevěný viadukt v GP. Pod ním jsem potkal toho polo-bezdomovce a pokecali jsme.

Krásný dřevěný viadukt v GP. Pod ním jsem potkal toho polo-bezdomovce a pokecali jsme.

Pracujeme ve dvoučlenných týmech. Můj kolega „Party Chief“ – Senior Surveyor je původem Ukrajinec a v Kanadě je přes dvacet let. Přestože už nemá ani ukrajinské občanství, když mluví o Ukrajině říká „backhome“ (volně přeloženo – u nás doma) a když mluví o Kanadě, je to zkrátka Kanada. Má v GP vlastní byt takže nebydlí na hotelu. Ráno v sedm mě nabere a večer vyloží. Výhodou bydlení na hotelu je ta, že do práce jdete asi minutu. Sice děláme hodně hodin denně (obvykle 11 – 12 denně), ale ve finále trávím pracovní činností stejně času jako když jsem v ČR do práce dojížděl. Přesto večer přijdu a chci jen čumět do počítače nebo na telku nebo si zajdu lehce zacvičit do posilky.
Současný projekt je vytyčování trasy nového ropného potrubí (pipeline). Tedy z naší kanceláře dostaneme od projektantů trasu nebo spíše souřadnice linií které musíme vytyčit v terénu (přístupové cesty, pracovní plochy, samotná trasa potrubí apod.). Co les dovolí, používáme GPS, respektive RTK soustavu s přesností několika mm (taková tyč s ufo talířem nahoře, ten přijímá souřadnice z GPS družic a zároveň rádiem komunikuje se vzdálenou stanicí, která pomáhá té ufotyči upřesnit polohu). Pro mě jsou tyhle věci nové, protože když jsem státnicoval z kartografie, tak tyhle metody byly v plenkách a ani později jsem jejich používání v ČR nezpozoroval. Stejně jako neznám českou terminologii pro všechny zařízení a součásti, jen anglicky. Takže linii, kterou mám vyznačenou v plánu musím vyznačit pomocí tyčí a barevných pásek do skutečnosti, v kostce řečeno. Procházet zdejší lesy (bush) není žádná prdel. První dva dny jsem měl lehké outdoorové kalhoty a od větví jsem byl sedřený jak samica. Hned jsem si ve Walmartu koupil pořádné kalhoty z tlusté látky. Bush je obvykle přirozený les bez hospodářských zásahů (jako lesák bych to nazval „zanedbaný porost“), smrky s topoly všech věků a všudypřítomný devil´s club (ďáblův kyj) s žahavými trny, které v létě alergikům způsobují nemalé problémy. Do toho medvědi a losi na každém rohu. Ne kecám. Ze začátku jsem byl trochu nervózní ze setkání, teď už mi to nepřijde. Taky proto, že medvědi jsou v tomhle čase nažraní a nachystaní na zimu. Ale až na jaře hladoví vylezou z brlohů, tak se opět dostaneme do středu jejich zájmu (prý je skoro nemožné, abych na jaře medvěda nepotkal..). Losy jsem už viděl, hlavně rozsekané kolem hlavních cest. S odklízením mršin si tady moc hlavu nedělají. Kojoti a havrani se už postarají („party is still going“). Kam můžeme, dorazíme truckem. Pak naložíme vybavení na čtyřkolky a jedeme terénem dál (jezdí se třeba i dvacet kilometrů). Tuhle část práce mám nejraději. Čtyřkolky používají všichni, geodeti, chlapi kolem ropy, lesáci, vědci, lovci i ochránci přírody. Teď je lovecká sezóna, takže vidíme spoustu kanadského lidu v maskáčích s puškami jak prochází les.

Tady už se těším na cestu zpátky k trucku.

Tady už se těším na cestu zpátky k trucku. Zatím teprve objevuju co tenhle stroj všechno dokáže.

Moje práce není fyzicky zase tak náročná, hodně chození a prodírání se. Navíc pobyt v přírodě mě neunavuje tolik jako práce ve městě předtím. Den je dlouhý a uvidím jak to bude, až teploty spadnou na – 30C. Zatím bylo moc hezky a teploty nad nulou. Spíš je to trochu na hlavu, viz. níže. Nechci rozebírat pracovní nasazení, ale po pár dnech mi došlo, že tyhle oil projekty mají obří rozpočty, geodézie tady není žádný low-cost a můžeme si dovolit nějakou tu „malou domů“ (např. se píše více hodin než reál..).

Kolega s ufotyčí a v pozadí sněhové mraky, už to brzo vypukne.

Kolega s ufotyčí a v pozadí sněhové mraky, už to brzo vypukne.

Samotná krajina je taky zajímavá. Obrovské plochy lesů jsou protkané sítí potrubí, čerpadel, různých věží, pracovních ploch a přístupových lesních cest. Je tu dost provoz a při průjezdu většinou musíte mít vysílačku a hlásit svojí pozici. Ještě o tom napíšu v budoucnu až budu mít více fotek (focení ropného vybavení je zakázáno) a informací. Pro začátek doporučuji film There will be blood (na CSFD 81%).

Ropné objekty a výstražné ceduly jsou v této krajině uplně všude (a mezitím pobíhají medvědi a losi).

Ropné objekty a výstražné ceduly jsou v této krajině uplně všude (a mezitím pobíhají medvědi a losi).

Teď mám po třech týdnech tři dny volna. S firmou jsem se domluvil a zůstal na hotelu. Zaplatit mi tři dny hotel je přijde stejně jako platit za letenku do Calgary a zpět. Tam už žádné ubytování nemám. Včera jsem si zašel do Value Village – sekáče, koupit fleeceku na zimu (cena asi 13 dolarů). Tj. výlet do obchodu celkem asi 10 km. Víc bouchám v posilce a jinak se flákám a prudím na FB. Po volnu pokračujeme na stejném projektu.

PS. A teď ta druhá stránka věci. Vydělávám sice dost peněz (za měsíc ušetřím více, než jsem v ČR ušetřil za rok..!), ale zase žiju velice osamocený život. Pokud si myslíte, že jste v životě sami, tak ano, může to být ještě horší 🙂 V uvozovkách řečeno, za poslední měsíc je jediná osoba s kterou se na živo bavím můj kolega (další skupiny na projektu jsou v jiných městech). A jsme spolu každý den, takže po měsíci je to trochu ponorka. GP je automobilové město, takže na svém výletě jsem za čtyři hodiny potkal jen čtyři pěší. Z toho tři „native“ (indiáni), jeden tedy nešel, ale objímal strom a snažil se postavit na nohy. Pak sem v parku asi hodinu pokecal s jedním polo-bezdomovcem. Nabídl mi pivo, které jsem s díky odmítl páč, teď mám bezalkoholové období. Jít tady do hospody, kde sedí dalších sto hardworkerů, utratit sto dolarů a mít „fun“, tak o to zájem moc nemám. To si užiju doma, tam to může mít aspoň nějaký sociální post-dopad. Na dotazy, jestli jsem si tu už našel přítelkyni, odpovídám stručně. Nenašel a po zkušenostech z calgarských klubů nechci severo-američanku ani vidět. Ale kolegové mě na tohle upozorňovali už dřív, já jim nevěřil 🙂 Každopádně teď žiju těžce single život na severu a jediný můj společenský život je facebook (díky Marku Z. za něj), a to je smutné. Ale jak mi bylo řečeno „mám srdce z kamene“, tož to přežiju a nakonec všechna voda steče dolů a dobře to dopadne (a najdu si fajnou českou manželku 🙂 Hodně taky myslím na svou rodinu, mamku, taťku, bráchu, babi, dědu, strejčky a tetičky, bratrance a sestřenky a chybí mi ty rodinné akce. V samotě si teprve pořádně uvědomíte, že rodina a rodinné vztahy jsou tou největší hodnotou v životě, která vás může učinit šťastnými. A samozřejmě myslím i na své přátele a kamarády, s řadou z nich si píšu a podporují mě, a o těch ostatních vím, že si na mě občas vzpomenou. Děcka, těším se vás!

  • tetinka Martinka

    Zdenínku, napiš něco víc o zkušenostech z calgarských klubů )))))). Na depku jsou nejlepší příjemné vzpomínky a až přijedeš, tak uděláme rodinný sejšn a bude pařbáááááááááááááááá 🙂 Dědovi tvoje písmenkování vytisknu a předám. Drž se a přeji rychle a bezpečně ubíhající čas. Tetinka Martinka

  • Eva

    Taky se na tebe těšíme! E & M 🙂

  • Sašin Hladin

    Já vlastně na cestovatelské blogy moc nebyl, protože ve mně standardně zabublá závist. Ale včera jsem se pročítal tím tvým a klobouk dolů za štýl. Čte se to jedna radost.

  • Pavel Valenta

    Strašně rád si to tu počtu vždycky, je to super napsaný. A ty poslední věty…