cover

11. Vánoce neVánoce v Calgary

Protože jsem od Vás dostal řadu zpráv a pozitivních povzbuzení do dalšího psaní, tak po téměř třech měsících se pokusím vzít psací rozum do ruky a napsat další článek na blog. V podstatě se jedná asi o před-předposlední příspěvek. Dnes se zmíním o Vánocích v Calgary. Hned na začátku musím říct, že jsem nijak netrpěl ani výrazně nesmutněl. Jakobych se toho vánočního času účastnil jen jako divák. Samozřejmě bych raději prožil české Vánoce s cukrovím, ale co už. Kapra, salát a jakesi cukrove můžem zrobit i po návratu na jaře.

 V pátek 20.12. ráno jsem přiletěl z Grande Prairie do Calgary a zůstal v bytě (1+1) v centru u jednoho kandsko-slováko-čecho kámoše. Pátek večer začal monstrózně firemním vánočním večírkem. Tady si na firemní večírky (obvykle) můžete někoho vzít. Všichni tam samozřejmě byli s partnerem, já vzal kámoše. Bylo to silně oficiální, všichni chlapi v obleku a ženy v šatech, takže ve svém tričku jsem tam hodně vyčníval (netušil jsem, jaká je to oficialita). A nedá mi to, abych nezmínil, že obecně mi ženy mých kolegů nepřišly moc pěkné. Prostě ten kanadský průměr je hodně daleko za průměrem českým. Děvčata, pověsti o Vás jako o krásných českých holkách jsou pravdivé! Celá párty byla v duchu velkého množství jídla a otevřeného baru. Já seděl u stolu s prezidentem firmy. Ten mě hned poznal a říká: Zdéének, jo, ty pracuješ už tři měsíce „s ním“ (tím myslel mého současného party chiefa). V průběhu večera se mě tam ještě pár lidí vyptávalo, jak to zvládám, a vždycky se u toho tak zvláštně usmívali. No, jak sem byl psychicky vyprahlý z práce, házel jsem v báru jednu whisku za druhou, zapíjel notně pivem, takže někdy od deváté večerní si toho příliš nepamatuju. Vím, že jsem zamykal tu restauračku s číšníkama a dom jel taxíkem (to pak proplácela firma), našel jsem ráno doklad z něj. A kámoš musel v noci vytřít apartment. Víc asi není co dodat. Zbytek víkendu sem se léčil, skypoval dom, telefonoval do toalety a neměl moc pomyšlení na jídlo.

V dalších dnech jsme se seznámili s pár kluky z bavorského Passau, kousek od hranic se Šumavou. Mladíci, co po střední vyrazili do Kanady, než půjdou na vysokou. Je zajímavé, jak sme si padli do oka a ihned jsme měli o čem hodiny vyprávět. Já, s kapkou své bavorské krve mám Německo rád a lecos tam znám. Oni zase mají dobrý přehled o ČR. Jeden je navíc lesák, takže sme hodiny srovnávali kanadské a evropské lesy, bavili se o „wildlife“ (divoké zvířata). Nakonec jsem mu pomohl vylepšit životopis, aby taky našel práci v geodetické firmě (o čemž měl docela přehled). Do tři dnů měl přes skype pohovor a za deset dní se odstěhoval na sever, dělat geodézii v ropě.

24.12, na Štědrý den, kdy jste se zrovna cpali kaprama a kartofel salatem, tak tady bylo ráno, já vzpomínal na rodinu, jak sou spolu a jel sem na firmu si říct o více peněz. Což nakonec vyšlo. Schválili mi to až v únoru, ale zpětně proplatili od dne žádosti. Super přístup. Vánoční dárek byl tedy fajn. Taky jsem řešil nějaké vánoční ubytování, pač jsem již ve svém pokročilém věku zhýralý a potřebuju svůj vlastní pokoj. Tož jsem zavolal na jeden inzerát na krátkodobý pronájem a v poledne už jsem byl přestěhovaný v malém baráčku asi dva km od centra (čili lze pěšky dojít dom). Zmíněný dům jsem okamžitě přejmenoval na „refugee camp“ (uprchlický tábor). Malý domeček s dvěma pokojíky, ty byly ještě v pohodě. Jeden z nich jsem obýval já. Postel, stůl z rozbitým šuplíkem. Majitel (malý filipínec či co to je) upravil zbytek domu, tak že krom těch dvou pokojů jsou tam další čtyři „místnosti“. Například terasu obil deskama, vytvořil pokoj, kde v zimě je přibližně o 10 stupňů vyšší teplota než venku (ten týpek, co jej měl pronajatý tam spal v zimní bundě). V basementu (sklep) vybudoval s překližky tři takové kumbály, na podlaze jen beton a matrace.. Za to mu ti kluci platili asi 600-700 dolarů měsíčně (což je na pokoj dost hodně), jen proto že to „je v centru“. Uprchlícký tábor jak sviňa. Plus to osazenstvo, já, rusák, a pak výčet afrických zástupců (tuším že Etiopie, Nigerie, Niger, Kamerun, všechno zdrhlo nafurt z Afriky). Ale prožil jsem tam docela zajímavých 10 dní. Při rozhovorech s nimi jsem si zase uvědomil spoustu věcí. Kanada je skvělá země. Spoustu krásných míst, pracovních příležitostí, milých lidí a bezpečno. Nicméně pokud se tu přestěhujete „na furt“, je to stejné jako u nás. Chodíte do práce, platíte za všechno. Zkrátka stejný životní styl jako u nás. Akorát máte rodinu (rodiče..) daleko. A já nejsem ten typ, který by nebyl v pravidelném kontaktu s rodinou a přáteli z domova, rozhodně nehodlám život trávit bez ní. V ČR se žije pořád dost dobře na to, aby jste se museli vzdát nejbližších a odejít. Proto mi nedává žádný smysl se přestěhovat do Kanady. Maximálně bych zvažoval tady pár let žít s „potenciální“ manželkou, vydělat si na dům a vrátit se. Jenže v Africe, je to špatné, takže oni utečou i přesto, že mají silné rodinné vazby. A tady žijí život jak jej známe my a navíc mohou podporovat rodinu doma. Ale jednoduché to není. Emigrace z politických nebo existenčních důvodů je hrozná a smutná. Samozřejmě tady žije spoustu spokojených Čechů, kteří se nehodlají vrátit. Toto je pouze můj pohled na věc a je třeba si zkusit vycestovat a zjistit, jaký typ člověka jste.

Další zážitek byla Christmas party na místním hostelu, kam mě vzali Němci. Ti tu ze začátku bydleli (de facto já píšu tohle teď také z hostelu). 24. je zde normální pracovní den bez nějakého zvláštního významu. Ale 25.12 je to jiné. Ráno dostanou haranti dárky pod stromek od Santy. Většina obchodů i restaurací je zavřená a prodejny s alkoholem jsou zavřené všechny (25. nekoupíte nikde chlast). Město vylidněné. Večer je hlavní večeře. Na tu jsme právě šli do hostelu, který pořádal takovou hromadnou večeři pro přátele hostelu. Bylo tam kolem 50 lidí. Zaplatil jsem 10 dolarů (jak by ste u nás platili padesát korun) a ochutnal celé vánoční meny. To sestává ze dvou barev krůtího masa, vařené vepřové koleno a spoustu příloh k tomu, které neumím pojmenovat. Ale jedna z nich chutnala jak karlovarský knedlík. No přecpal jsem se nehorázně, pak na to naházel pět pivek, snažil se rozumět australanům a novozelanďanům a nad ránem jsme šli nacamraní dom.

Příprava slavnostní večeře. V hrnci jsou vepřová kolena a vzadu je připravován krocan.

Příprava slavnostní večeře. V hrnci jsou vepřová kolena a vzadu je připravován krocan.

Jeden večer jsem šel s thajkama do klubu. Tak trochu mě to přestává bavit. Vždycky jdem do klubu kde jsou víceméně pouze teenageři. Musíte si vystát čtyřicet minut fronty, což v zimě není žádná zábava. Vevnitř narváno osmnáctiletýma. Ve finále to tentokrát nebylo tak špatné. Zapařili jsme, ale žádného manžela pro ně sme tam nenašli. Jo, další věc co se mi líbí na Kanadě. Lidi jsou strašně mírní a v podstatě běžně nenarazíte na nějaké násilí. Klidně vrazíte ze zadu do chlapa a on se otočí a začne se omlouvat (ne že bych do někoho úmyslně vrážel, ale  tak zkusit se to musí). Navíc Kanaďani jsou docela malí (myslím bělochy, asiati tam je to jasné). Takže pokud v ČR jsem nadprůměrně vysoký, v Kanadě patří k těm nejvyšším. Navíc nosím furt jen ty pracovní hike boty, které mi taky něco dají. Takže v klubu jsem skoro o hlavu výš než je dav. Fajne. Že to vzbuzuje zájem, není třeba psát 😀

Párkrát jsem byl v centru, protože mi říkali ať se podívám na vánoční výzdoby. Byl jsem celkem zklamán. Jediná avenue byla hezky vyzdobená, zbytek nic extra. Ale celkem žeru výzdobu na domech. Svítící ploty, stromy, nafukovací Santa, drátění sobi.. musel jsem vám to vyfotit. Když jsem neměl žádnou akcičku, tak jsem dělal nějaké přípravy na příjezd do ČR.. materiálního i sociální rázu. Hodně jsem skypoval, což sehrálo v budoucnu velkou roli (ale o tom až příště někdy). Dny ubíhaly jako voda a byl tu Silvestr, který jsem strávil v několika fázích. Nejdříve s našima skype, pili sme vínko, kecali (já měl odpoledne). Po české půlnoci jsem měl další několikahodinový skype (ale o tom snad někdy v budoucnu..). To už se nový rok blížil ke Kanadě. Pak jsem sednul se spolubydlícíma (těma afričanama) v obývaku k televizi a kecali sme a popíjeli pivo (dva byli muslimové.. tak prý pijou „jen tak lehce“). Bylo zajímavé sledovat jak se postupně slavil kanadsko-americký Nový rok od východu na západ (tuším že čtyři časové pásma). A v souvislosti s událostmi na Krymu zmíním ještě jednu drobnost. Ve dvanáct hodin přišel za námi ten rusák, který se nikdy s nikým nebavil, přinesl láhev jakéhosi likéru a připili sme si (toto gesto umocňuje fakt, že Rusi slaví Nový rok až 7. ledna).

Vkusná vánoční výzdoba.

Vkusná vánoční výzdoba.

Ne každý dům byl osvícen. Dekorace v tomto rozsahu tak na každém desátém domě.

Ne každý dům byl osvícen. Dekorace v tomto rozsahu tak na každém desátém domě.

Nový rok byl posledním dnem volna a mi už začínala naskakovat husí kůže, protože další den zase let zpátky na sever. Minule jsem zmiňoval, že před Vánoci už byla práce s šéfem značně vyhrocená, nemluvil se mnou, pokud ano, tak pouze výtky a arogantní připomínky. A já se obával jak bude probíhat novoroční spolupráce. Hned následující dny se ukázalo, že mé obavy byly VÍCE než oprávněné..

PS. Další článek vypustím zřejmě dost brzo (už se na něm pracuje) a popíšu, jak jsem prožil leden 2014, jako doposud nejhorší měsíc v mém životě. Ale nebojte, už je konec března, stále žiju a děkuju těm, kteří mi psali emaily a zprávy a projevili zájem, zda jsem ok, když jsem se tak dlouho neozval. Ještě plánuju cca dva články, přičemž doufám, že celá kanadská cesta skončí neočekávaným happy endem.. a pro některé FB friends to bude překvapení 😀 zdar!

  • Jana

    Ahoj, jaká je vlastně kanadská kuchyně? Nebude o ní samostatný článek?

  • Zdeněk

    ahoj, příště bude i o pracovním campu, kde jsem ochutnal uplně všechno…

  • Roman

    Ahoj Zdeňku. Super blog,hafo užitečnejch informací. Jsem v Calgary sice jen týden, ale s těma holkama máš recht. Z padesátky tak jedna „hratelná“ (holky ať prominou za ten výraz). Chtěl bych tě poprosit o kontakt na tvoje bejvalý spolubydliče, třeba mají volnou cimru. Díky a držím palce, ať to přežiješ s tím „kamarádským“ kolegou.

  • Jana

    Skvělý blog Zdendo!!! Už se těším na poslední dva články a na ten vytoužený happy end. Btw. Kdy se dočkáme?? :)) Já osobně jsem docela nedočkavá :))